Approaching nirvana

Tak jsme se jednoho krásného dne (zrovna pršelo) rozhodly, že už jsme v Číně (která je multireligiózní, tzn. regulérnímu Číňanovi je jedno, jestli se jde ráno pomodlit do buddhistického chrámu a večer do mešity)..dost dlouho na to, abychom navštívily i některý z místních chrámů. Jelikož první návštěva lokální diskotéky nám přinesla kromě vtipných historek také plody v podobě Čchung-čchingčana Songa, ze kterého se vyklubal moc milý a ochotný místňák, tak jsme se na něj obrátily s prosbou nás do nějakého buddhistického chrámu zavést.
A tak nás Song v sobotu vyzvedl u kampusu a jeli jsme se podívat do chrámu naproti jeho bývalé střední škole. Náš nový čínský kamarád nám prozradil, že když bydlel ještě na intru, tak vždycky s kamarády potají přelézali plot a utíkali na návštěvu do chrámu. A já úplně chápu proč, a tak musím sdílet to nejmenší z dojmů, které nám zůstaly - pár fotografií.

Klenot na nádvoří  - velký zlatý buddha. 

Obětní tyčinky, také jsme přispěli svým dílem.

S naším průvodcem. :) 

Moon door

A jelikož se nám tu už stmívá, tak na závěr přidám ještě pohled na noční město. Adios!

Foodporn po čínsku

Přináším opět zprávy ze světa, je to již náš devátý v metropolitně čínském Chongqingu a jsme stále naživu. Tento příspěvek bych ráda věnovala pár událostem uběhlých dnů a to např. návštěvě restaurace za účelem ochutnávky speciality, kterou je Chongqing snad nejvíc proslulý a to Hot Potu (火锅 [chuo-kuo]) a pro ty, koho by to zajímalo, bych sem také možná přihodila malý komentář k čínské měně.

Hot Pot, který je známý po celé Číně, v podstatě spočívá v tom, že přijdete do restaurace (která je na Hot Pot speciálně uzpůsobená - má uprostřed stolku díru na nahřívání hrnce) a provedete následující kroky:
1) Vyberete v jídelním lístku ingredience
2) Jdete si namíchat omáčku a nabrat rýži
3) Podle libosti si načepujete pití (které jsou skoro sladší než neředěný sirup = sebevražda č.1)
4) Sednete si zpět na místo a čekáte
Personál Vám připraví vývar (normálně z chilli papriček a chongqingského pepře - tím je lokální Hot Pot proslulý - nikde v Číně nenajdete pálivější, doporučuji konzumaci na vlastní nebezpečí!), do kterého si naházíte ingredience a čekáte cca 7-10 minut, než se uvaří.  Pochoutka. Asi nejvíc bych doporučovala ty prasečí kůžičky (na obrázku jako hnědé rolky) staré nevímjakdlouho, nic tak špatného jsem už dlouho nejedla. Zbytek byl celkem uchazejícný. :)

Náš napůl pálivý a napůl nepálivý Hot Pot :) v celé své kráse

S našimi novými kamarády z Ukrajiny a Jižní Koreji :)

Jinak původní plán byl, že okomentuji trochu místní ceny pro přehled (hlavně vlastní :O), ale bohužel čas i má únava trochu tlačí na pilu, tak bych jen ráda okomentovala skutečnost, která je pro mě stále nepochopitelná.

Money, money, money.

Takhle vypadají čínské peníze. Současný kurz pro čínskou měnu si můžete vyhledat na spolehlivých zdrojích, krutou pravdou však je, že tyto papírové bankovky nenesou téměř žádnou hmatatelnou hodnotu, jelikož Číňani tisknou na papír jak yuany (které se dají přepočítat cca na 4 Kč / jiný název: [kchuaj]), tak i jiao (což jsou v podstatě haléře laicky řečeno / jiný název: [mao]), z toho yuanu mohou být také v podobě mince a stejně tak i jiao. Co mě udivuje víc je, že jiao v Číně může mít desetinásobně menší hodnotu než yuan a přitom stejně je na papíře a yuan je mincí. Zkrátka menší částky občas máme v bankovkách a větší v mincích, jeden Evropan by koukal. Je to jen dalším důkazem toho, jak mají Číňani úplně jiné myšlení.

Pokud máte jakékoliv dotazy nebo komentáře, neváhejte využít internetů a jakkoliv mě zkontakovat.

Mějte se krásně, ja jdu konečně ulehnout ke spánku a doufám, že se budu ve snech bavit stejně, jako při jízdě tímto tříkolovým taxíkem s řídítkama místo volantu (viz následující fotodokumentace). 

Vzpomínka na to, jak jsme skoro celou dobu jeli v protisměru a v počtu tří lidí (pozn.red. řidič oficiálně může vzít jen dva).

Hello, hamsters!

Tak se náš pátý den v Chongqingu pomalu chýlí ke konci a my se tu konečně začínáme cítit skoro jako doma. Už dokážeme kontrolovat své emoce, jakmile si nějaký random Číňan vytáhne chrchel až z paty a plivne ho na chodník v bezprostřední blízkosti. I nahodilé "pachy" z pouličních bister, která hygienu neviděla ani v minulém životě, nás nevyvádí z rovnováhy tolik jako předtím. Myslím, že pomalu, ale jistě začínáme chápat, jak to v této části světa funguje.

Hello kitty is outdated, here comes the hamster.

Hlavním cílem dnešního dne bylo absolvovat Physical Examination, který poslouží pro zřízení Permanent Residence pro neomezený vstup do Číny během roku, ve kterém zde budeme pobývat. Snažíc se být poctivá jsem si všechny prohlídky a vyšetření obstarala už v České republice, abych nemusela riskovat svůj život v čínské nemocnici. Naštěstí nám škola obstarala autobusovou dopravu přímo ze školy až do nemocnice, kde jsem si vzorně stoupla do řady pro potvrzení svých výsledků.

Bylo mi však velkým (nemilým) překvapením, když mi paní doktorka sdělila, že vzhledem k tomu, že mám kulaté razítko na druhé straně papíru místo na první, tak jsou všechny mé výsledky neplatné a budu muset absolvovat prohlídky znovu (a samozřejmě zaplatit 405RMB). Trochu milejším překvapením bylo druhé zjištění, že čínské nemocnice vůbec nejsou tak hrozné, jak jsem si je představovala (soudě podle průměrné životní úrovně obyvatel). Přirovnala bych ji ke standardní české nemocnici, takže úplně v pohodě. :) Na odběrech krve si člověk připadal jak na poště, protože jen prostrčil ruku okýnkem a tam už obstarali všechno potřebné. Trochu mě znejistil přístup té paní, která mi do ruky zapíchla tak 20cm hadičku, ale předtím ještě nemohla najít žílu, tak zkusila všechny ruce, co mám a málem mi tu žílu z ruky vymlátila.. trochu jsem se bála. Také když bylo po zákroku, tak jsem dostala na "ucpání" tyčinku do uší, která mi spadla na zem a během toho, co jsem ji zvedala mi vytekla loužička krve přes celé předloktí, takže jsem málem omdlela, ale to jen tak na okraj. 

Co mě překvapilo spíš bylo, že se nás vůbec neptali na žádné doplňující informace (třeba kvůli rentgenu, jestli nejsme těhotní) a také žádné doplňující informace neposkytovali (kromě posunků rukou, kdy si máme sednout, lehnout atp.). Také jsem zjistila, že pro X-Ray snímek není třeba si sundávat tričko, je tedy záhadou, proč to v ČR vyžadují. :)

Na konec jedna perlička z běžeckého oválu, dnes jsem tam pro změnu potkala paní, která běhala v teniskách na podpatku. Proti módě hold žádný dišputát.

And you are lucky today, na rozloučenou Vám zamává sám Velký kormidelník. :) 再见!

Welcome to Chongqing!

Přespání na proplaceném hotelu jsme přežily společně i s voucherem na oběd v hodnotě 17 eur na další den. Normálně bychom s Týnou neváhaly a napochodovaly na nejlevnější burger v Burger kingu (přece nejsme na letišti kvůli jídle), s tímto zlatým voucherem jsme si však dovolily dopřát rybí oběd v Nordic Kitchen. No co víc dodat.. asi by mi nevadilo, kdyby mi zrušili i ten zpáteční let. :)
Osmihodinový let do Pekingu utekl nečekaně rychle, možná díky tomu, že jsem ho z většiny prospala (letěli jsme přes noc).. díky patří také letuškám servírujícím dobré víno. Po prvních krůčcích na čínské půdě nás zarazil pekingský třetí terminál velký asi tak jak celé Ruzyně. A pro zavazadla jsme si pro změnu museli přijet vnitroletištním vlakem, prostě welcome to China. Cestu vláčkem nám zpříjemnila konverzace s Číňankou žijící od malička na Islandu, která neustále kýchala a dusila se pekingským vzduchem.
Po počáteční nervozitě (měly jsme na přestup pouze dvě hodiny) brzy přišly pocity úlevy, kdy jsme nastoupily do menšího letadla China airlines a zjištění, že jsme jediné dvě bělošky na palubě.
Nyní musím věnovat chvíli naší dopravě z letiště, za kterou jsem na nás s Týnou neuvěřitelně pyšná. Původní a nejjednodušší plán byl vzít si hned z letiště taxíka a hotovo. Jak však praví heslo mého bývalého gymnázia: ,,Jednoduchá cesta nikam nevede." A tak po spatření cca 150m řady na taxíky jsme se směle vydaly na linku čínského metra. Zde jsme oslovily místňáky a ti nám ochotně poradili co a jak. To bylo asi nejlepší řešení, jaké jsme mohly udělat, jelikož metro jelo i nadzemní trasou a dovolilo nám seznámit se s místem, kam jsme to vůbec přijely a zároveň bylo cca 10x levnější než taxík.
Konečně jsme dorazily k areálu naší 大学 (VŠ), kde jsme natrefily u vchodu na pošťačku, která se nabídla, že nás dovede k naší ubytovně (lidi zde jsou neuvěřitelně milí a ochotní). Zde nás čekalo hned několik překvapení. Xuelin Hotel, což je název naší ubytovny opravdu při názvu nepřeháněli. Zvenku naše ubytovna vypadá opravdu hezky, když jsme přišly na náš pokoj.. Myslím, že se mnou bude Týna souhlasit, že jsme čekaly cokoliv, jen ne to, co jsme dostaly. Při představě, že v této místnosti strávíme příští rok svého života jsem měla chuť si sednout do rohu a brečet. Týně ztvrdl úsměv na tváři stejně jako mně, takže usuzuji, že musela zažívat podobné pocity. Ani nedokážu popsat, co nás na tom pokoji dostalo nejvíc, jestli to bylo nedovírající se okno (ano, těšíme se na zimu), nebo sprcha v koutě koupelny bez jakýchkoliv bariér či dvířek a klika od koupelny, která odpadla hned, jak jsem se jí dotkla.. ono těch věcí, co tady odpadávají je nějak víc. Třeba kachličky ze stěn hotelu a tak podobně. Takový kulturní šok dokáže člověka pořádně proplesknout.

Švábek jako bonus k polévce. :)

Už se stmívalo a tak stále šokované jsme se rozhodly jít si zaběhat na nedaleký staďák s oválem a musím uznat, že běhání očividně dokáže i zachraňovat životy, nebýt toho bychom pravděpodobně ještě ten večer spáchaly sebevraždu skokem z našeho okna v pátém patře.
Nyní jsme tu už třetí den a začínáme si pomalu zvykat, potkaly jsme tu dokonce jednoho Ukrajince, který studuje v Chongqingu už třetím rokem a žije, takže přežít se to očividně dá a dokonce kousek od ubytovny je i park s jezírkem, díky Bohu za něj! Kampus je jinak pěkný, je tu hodně stromů.
Možná je dobré si před příjezdem do Chongqingu uvědomit, že jedete do údajně nejošklivějšího města v Číně, ale (překvapivě) i zde svítí slunce. Let's experience real China!

náš kampus A

náměstí Tří Soutěsek
三峡广场

:)

Přestupní stanice na cestě do Číny:

Helsinky! Jupí?

Je pravdou, že jsem už dávno vzplála tajnou vášní vůči severským zemím a když jsme si se spolužačkou Kristýnou vybíraly letenky do naší destinace čínského "mountain city" Chongqingu, tak jsme při zjištění, že se dá letět přes finské Helsinky se spokojeným úsměvem na tváři odsouhlasily právě onu cestu. Nejlepší na tom byl fakt, že přestup v Helsinkách trval skoro 19 hodin (od 22 hod. do 17 hod. dalšího dne) a kvůli výletu do hlavního města jsme byly ochotné i strávit noc na studeném finském letišti.

.

.

.

.

Nebudu napínat, konečně jsme přistáli zdraví a plní entuziasmu na finské půdě a hned po příletu na nás čekalo pár milých zjištění jako např. že letištní kavárna má plno kožených pohovek, na kterých si můžeme ustlat (a tím se vzdát jakýchkoliv výčitek svědomí, že jsme si nezvládly sehnat couchsurfing) no a imitace štěbetajících ptáčků na dámských toaletách mi také náladu dvakrát nezkazila. Po vyřízení administrativy jsme spolehlivě usnuly na již výše zmíněných pohovkách. Ráno nám posloužila paní servírka místo budíčku hned o páté hodině ranní, načež jsme pomalu vyrazily do velkoměsta, bylo krásně.

Kombinace procházky po Helsinkách společně s naspanými necelými čtyřma hodinami nám nezpůsobily zrovna olympijskou kondičku a ti slabší z nás začali postupně odpadávat a třást se na let jak se vyspí.

Musím dodat, že to jsme ještě upřímně netušily, že se místo čísla Gatu na obrazovce vedle Chongqingu vysvítí červeným CANCELLED. Naštěstí je Finnair společnost plná férových chlápků, kteří nám zařídili (hlavně ta paní u přepážky) přespání na hotelu společně s večeří i snídaní, což trochu zmírnilo naše zkamenělé úsměvy na tváři. Nyní přejezené jak po 14ti denním rýžovém půstu upadáme postupně do říše snů a těšíme se, co bude dál (snídaně!). 

Snad zítřejší cesta přes Peking přinese více plodů.