Přespání na proplaceném hotelu jsme přežily společně i s voucherem na oběd v hodnotě 17 eur na další den. Normálně bychom s Týnou neváhaly a napochodovaly na nejlevnější burger v Burger kingu (přece nejsme na letišti kvůli jídle), s tímto zlatým voucherem jsme si však dovolily dopřát rybí oběd v Nordic Kitchen. No co víc dodat.. asi by mi nevadilo, kdyby mi zrušili i ten zpáteční let. :)
Osmihodinový let do Pekingu utekl nečekaně rychle, možná díky tomu, že jsem ho z většiny prospala (letěli jsme přes noc).. díky patří také letuškám servírujícím dobré víno. Po prvních krůčcích na čínské půdě nás zarazil pekingský třetí terminál velký asi tak jak celé Ruzyně. A pro zavazadla jsme si pro změnu museli přijet vnitroletištním vlakem, prostě welcome to China. Cestu vláčkem nám zpříjemnila konverzace s Číňankou žijící od malička na Islandu, která neustále kýchala a dusila se pekingským vzduchem.
Po počáteční nervozitě (měly jsme na přestup pouze dvě hodiny) brzy přišly pocity úlevy, kdy jsme nastoupily do menšího letadla China airlines a zjištění, že jsme jediné dvě bělošky na palubě.
Nyní musím věnovat chvíli naší dopravě z letiště, za kterou jsem na nás s Týnou neuvěřitelně pyšná. Původní a nejjednodušší plán byl vzít si hned z letiště taxíka a hotovo. Jak však praví heslo mého bývalého gymnázia: ,,
Jednoduchá cesta nikam nevede." A tak po spatření cca 150m řady na taxíky jsme se směle vydaly na linku čínského
metra. Zde jsme oslovily místňáky a ti nám ochotně poradili co a jak. To bylo asi nejlepší řešení, jaké jsme mohly udělat, jelikož metro jelo i nadzemní trasou a dovolilo nám seznámit se s místem, kam jsme to vůbec přijely a zároveň bylo cca 10x levnější než taxík.
Konečně jsme dorazily k areálu naší 大学 (VŠ), kde jsme natrefily u vchodu na pošťačku, která se nabídla, že nás dovede k naší ubytovně (lidi zde jsou neuvěřitelně milí a ochotní). Zde nás čekalo hned několik překvapení. Xuelin Hotel, což je název naší ubytovny opravdu při názvu nepřeháněli. Zvenku naše ubytovna vypadá opravdu hezky, když jsme přišly na náš pokoj.. Myslím, že se mnou bude Týna souhlasit, že jsme čekaly cokoliv, jen ne to, co jsme dostaly. Při představě, že v této místnosti strávíme příští rok svého života jsem měla chuť si sednout do rohu a brečet. Týně ztvrdl úsměv na tváři stejně jako mně, takže usuzuji, že musela zažívat podobné pocity. Ani nedokážu popsat, co nás na tom pokoji dostalo nejvíc, jestli to bylo nedovírající se okno (ano, těšíme se na zimu), nebo sprcha v koutě koupelny bez jakýchkoliv bariér či dvířek a klika od koupelny, která odpadla hned, jak jsem se jí dotkla.. ono těch věcí, co tady odpadávají je nějak víc. Třeba kachličky ze stěn hotelu a tak podobně. Takový kulturní šok dokáže člověka pořádně proplesknout.
 |
| Švábek jako bonus k polévce. :) |
Už se stmívalo a tak stále šokované jsme se rozhodly jít si zaběhat na nedaleký staďák s oválem a musím uznat, že běhání očividně dokáže i zachraňovat životy, nebýt toho bychom pravděpodobně ještě ten večer spáchaly sebevraždu skokem z našeho okna v pátém patře.
Nyní jsme tu už třetí den a začínáme si pomalu zvykat, potkaly jsme tu dokonce jednoho Ukrajince, který studuje v Chongqingu už třetím rokem a žije, takže přežít se to očividně dá a dokonce kousek od ubytovny je i park s jezírkem, díky Bohu za něj! Kampus je jinak pěkný, je tu hodně stromů.
Možná je dobré si před příjezdem do Chongqingu uvědomit, že jedete do údajně nejošklivějšího města v Číně, ale (překvapivě) i zde svítí slunce. Let's experience real China!
 |
| náš kampus A |
 |
náměstí Tří Soutěsek 三峡广场 |
 |
| :) |